Stránky pro oběti znásilnění, jejich příbuzné a známé


                                                                         Motto: 11. přikázání - "Nebudu nečinně přihlížet."

Co se s ní děje?


Příznaky:

  • je roztěkaná, nesoustředěná, náladová, duchem nepřítomná, nervózní a vystrašená, přehnaně smutná, stále jako by ve střehu, mám dojem, že mi zamlčuje něco důležitého, odmlouvá, vymýšlí si, nic ji nebaví, občas vybouchne vzteky,

  • zavírá se v pokoji, vyhýbá se kamarádům/kolegům, změnila zásadně své návyky, zhoršila se ve škole/snížil se její obvyklý pracovní výkon, najednou přestala chodit do práce, přestala o sebe dbát, chodí podivně oblečená, začala kouřit, mám podezření, že pije nadmíru alkohol, extrémně zvýšila pití kávy
  • uhýbá mým dotekům, ale i pohledům, hodiny zírá do prázdna, odmítá se mnou mluvit, nepomáhá naléhání ani výhružky, je pohublá, stále unavená, často trpí drobnými infekcemi nebo nemocemi, u kterých lékař nezjistil příčinu, ztrácí se mi před očima, mám pocit, že se jí muselo stát něco vážného nebo že je těžce nemocná.


Ať zmíníme jakkoli dlouhý výčet možných projevů stresu, příznaků případných psychických poruch, které se při dlouhodobě neřešeném traumatu mohou vyvinout, nikdy to nevystihne vše, a především podle toho nelze soudit, že pokud dívka či žena trpí ve vašich očích většinou ze zmiňovaných příznaků, byl na ní spáchaný závažný trestný čin.

Pokud se vám s ničím takovým nesvěří a vy tápete ve svém podezření, zkuste si s ní podle míry důvěrnosti vaše vztahu promluvit, nabídnout jí oporu, pomoc, psychickou podporu, kdyby ji potřebovala. Také jí můžete poslat odkaz na tyto nebo podobné stránky pomoci obětem násilných trestných činů. Je lépe, pokud se alespoň zprostředkovaně dozví o možnostech pomoci a sama pak zvolí, zda a kdy jich využije.

Když nějak nepřímo od kamarádek, známých nebo jinak zjistíte, že se skutečně stala obětí znásilnění či pokusu o něj, nebo se vám s tím sama svěří, je naprosto přirozené, pokud si nevíte hned rady. O násilí ve společnosti a znásilnění především se mezi lidmi prostě mlčí, tváříme se, že se vlastně neděje a vůbec si nepřipouštíme, že by se něco tak hrozného mohlo stát nám samým nebo našim nejbližším. Nebojte se zeptat, poradit se. Jde o zdraví a psychickou pohodu vaší dcery, nikoli o vaši obavu, že něco nevíte, že budete vypadat trapně, že vás druzí budou odsuzovat jako špatné rodiče, kteří selhali.
Poradny jsou anonymní, s povinností zachovávat mlčenlivost, takže se nebojte, že to bude ostuda po celém městě. Vaše dcera nic neudělala. To ona je obětí trestného činu. To na ní bylo spácháno nepřijatelné násilí. Spekulace, že si za to možná nějak může sama, že byla třeba opilá, že se nevhodně obléká, tak se jí to vymstilo, hoďte za hlavu. Jsou to všechno předsudky nezakládající se na pravdě. Výčitky, „chytré“ rady, nátlak na oznámení či řešení situace teď hned, tlak na sdělení identity násilníka, vaše vlastní výbuchy zlosti a vzteku ničemu nepomůžou. Naopak, vystavíte ji dalšímu stresu, pocitu manipulace a ohrožení, podobně jako byla přinucena útokem násilníka, vzdát se práva rozhodovat o sobě samé.
Toto ale neplatí v případě dětí a mladistvých, za které jste jako rodiče odpovědní. Ani tehdy by ale nemělo docházet k nátlaku. Vždy je vhodné poradit se s odborníky – lékařem, psychologem, psychoterapeutem, právníkem.

Pro oběť je samozřejmě nejlepší řešit fyzické dopady okamžitě a psychické následky hned poté, ALE dejte jí čas, který potřebuje, který ona sama určí. Musí překonat strach, stud, vyrovnat se s pocitem ponížení, pošpinění, znehodnocení, i s naprosto zdevastovaným sebevědomím. Od vás potřebuje pomoc, podporu, vyjádření pochopení, porozumění, pocit ochrany a bezpečí, ale i prostou přítomnost vyjadřující, že na to na všechno není sama.

Pokud vám to dovolí, mluvte s ní. O jejich pocitech, o tom co teď od vás potřebuje, co chce. Vaše dcera, manželka, kamarádka či kolegyně prožila zřejmě nejhorší, psychicky nejnáročnější okamžiky svého života, neberte si osobně její výbuchy zlosti. Nepatří vám. Vyjadřují její bezmoc nad situací, vztek na násilníka i strach z následků. Mějte trpělivost s ní i sami se sebou. Buďte jí oporou.

Záštita


Hlavní sponzor


Odborný poradce
MUDr. Petr Mílek
psychiatr FN Hradec Králové