Stránky pro oběti znásilnění, jejich příbuzné a známé


                                                                         Motto: 11. přikázání - "Nebudu nečinně přihlížet."

Jana, 18 let, znásilněna v 15 letech (vloženo 02/2015)

Byl příjemný teplý letní den. Moje kamarádka Katka chtěla jít na koupaliště a já souhlasila, že půjdu s ní. Celý den probíhal ve znamení vody, smíchu a sluníčka... Sedíme si s kamarádkou ve vodě u masážních bublinek, když přišla parta kluků. Ani mi nepřišlo divné, že zrovna Petr se začal bavit se mnou a ostatní čtyři se bavili s Katkou. Ten rok jsem oslavila 15. narozeniny a lichotilo mi, že o mě jevil zájem starší kluk. Nejdříve se mi jeho zájem líbil, ovšem později se mi znechutil. Choval se oplzle a měl nechutné narážky, které mi nebyly příjemné a já mu dala facku, utekla z bazénu a už se tam nevrátila.
Druhý den mě Káťa pozvala znovu. Souhlasila jsem. Jenže to byla chyba. Když jsem tam Petra uviděla, nenapadlo mě nic jiného, než se mu za facku omluvit. Teď toho lituju. Popadl mě za ruku, asi chtěla využít situace, kdy jsem nedávala pozor a odtáhl na dámské záchodky. Jako na potvoru tam nikdo nebyl. Většinou tam byla spousta návštěvnic, nebo alespoň uklízečka. Nikdo, naprosto prázdno. V tu chvíli mi došlo, že je něco špatně, pozdě. Zatáhl mě do jedné kabinky a snažil se mi dostat do plavek. Prosila jsem ho, aby to nedělal, marně. Nakonec mě posadil na přiklopenou toaletu a donutil mě k orálnímu sexu. Celou dobu jsem brečela a prosila ho, ať mě pustí. Nepustil. Když byl hotový, narovnal si plavky a odešel. Já dál brečela na toaletě. Až po delší době jsem byla schopna odejít. Vyšla jsem z toalet a Káťa se hned ptala, co se stalo. Řekla mi, že když se Petr objevil, plácl si s kamarády a hrozně se smál. Skoro to vypadalo, jako by se s nimi vsadil. Neodpověděla jsem, vzala věci a utekla domu.
Nikomu jsem o tom neřekla, až mému příteli, který poznal, že se něco děje. Vše jsem mu převyprávěla a poprvé si připustila, že jsem byla donucena k sexu. Že jsem byla znásilněna. Asi po roce naše škola pořádala přednášku se strážníkem policie o domácím násilí, kde bylo mimo jiné zmíněno i znásilnění. Během přednášky i po ní, nám několikrát sdělil, že pokud by měl někdo zájem a potřeboval pomoc, může se na něho kdykoliv obrátit. Sebrala jsem veškerou odvahu a vše mu řekla. Nabídl mi pomoc a schůzku, kterou jsem ráda přijala. Na první schůzku, jsem si vybrala příjemnou a neutrální restauraci, kam se mnou šel i můj přítel jako podpora. Během rozhovoru jsem se odhodlala a prozradila identitu násilníka. Dodnes ho stále po městě potkávám a není to nic příjemného. Nejhorší je pocit, že si stále pamatuje, kdo jsem. Jeho pohled mě nepříjemně propaluje a vše se mi vrací. Po schůzce se mi ulevilo. Ještě jsme se dohodli, že navštívím psychoterapeuta v organizaci jménem ADRA, která se zabývá pomocí zneužitým lidem. Tam jsem znovu vyprávěla svůj příběh a odcházela zase o něco lehčí. Moje další zastávka bude na probační a mediační službě a zvažuji také podání trestního oznámení. Chci tuto kapitolu uzavřít a mít klid. Snad se to povede co nejdříve a já budu mít klidné spaní.
Nenechávejte si podobné příběhy pro sebe. Zbytečně vás to bude trápit a mučit. Obraťte se v podobných případech pro pomoc. Uleví se vám.

Záštita


Hlavní sponzor


Odborný poradce
MUDr. Petr Mílek
psychiatr FN Hradec Králové