Stránky pro oběti znásilnění, jejich příbuzné a známé


                                                                         Motto: 11. přikázání - "Nebudu nečinně přihlížet."

Spřízněná duše

Mám problém. Ano, stydím se, musím si to přiznat. Je to strašné, ale až teď vidím, že jsme na tom byly stejně. Stejná muka, stejný pocit viny, stejný výraz tváře, který měl lhát o tom, jak je vše v pořádku a přitom toužící, TO říct, doufat, že se uleví, když to spřízněná duše bude vědět. Když si to vezmu, jsme obě introverti, kteří nevybočovali, jen byli jiní, byli sví. Takže jsme si obě hrály, jak je vše v pořádku, jak vše funguje a že je vše tak, jak má být. Ale ono nebylo. Jen v té době jsme ty křečovité obličeje neviděly, ale v duchu jsme si říkaly, že výraz tváře té druhé nebyl upřímný. Proč zrovna my dvě jsme si na něco hrály? Zpátky to nedáme, ale ono je těžké říct někomu, co se Vám stalo, byť mu důvěřujete. Nevíte jak to říct, doufáte, že to na Vás pozná, vycítí to, vyčte to. Je ve Vás stud, nevyřčené otázky typu, proč zrovna já, pocit, že to bude dobrý, že to přeci zvládnete. Že to zvládnete stejně, jako jste zvládly vše předtím, protože se ani nečekalo, že tomu bude jinak. Ale tohle je jiné, dotýká se Vás to zevnitř, někdo Vám vzal kus sebe a už nikdy to nebude jako dřív. Stejně jako Vy nevíte, jak to říct, tak je to těžké i pro druhé, kteří vidí, že to není v pořádku, ptají se druhých, zda nevědí, co Vám je, že to nejste Vy, že se jim nelíbíte. A jaká by byla vůbec reakce? Zděšení, to přeci ne, o tom jenom čteme v černých kronikách, to se přeci nemohlo stát Tobě. Bohužel stalo. Na co všechno se můžeme ptát, jak můžeme pomoct. Je mi to tak líto, neumím se vžít do té situace, ale ta představa, že je v tom člověk sám, nenajde nikde, aspoň anonymně, pochopení, jak z toho ven, co si počít v prvních dnech, kdy to začíná vše docházet. Žije ve strachu, že by ho stejné okolí, jako ho formovalo, ho odsoudilo, protože si za to stejně můžete sama. Ona i ta samotná věta „byla jsem znásilněna“ lze vyslovit až poté, co s tím už nějaký čas bojujeme.

Nikdy nikdo nemůže soudit člověka, pokud se nedostane do jeho kůže a nezažije to, co zažil.

Záštita


Hlavní sponzor


Odborný poradce
MUDr. Petr Mílek
psychiatr FN Hradec Králové